Každý kroj specifikuje a přibližuje danou oblast a řemeslo, kdo ho oblékal. Charakterizuje ho zdobení krajkou, korálky nebo stylem výšivky, odlišuje se také látkou a střihem. Tento originální oděv přecházel z matek na dcery a z otců na syny. Také byly zhotovovány pro různé příležitosti od těch na běžné nošení až po slavnostní příležitosti a také podle období, ve kterém se nosily (jaro, léto, podzim, zima). Dalo se podle nich poznat, která z dívek je již pod čepcem a která svobodná. Znázorňovat také měly povolání, kterému se jeho nositel věnoval.
Tyto rázovité obleky se běžně v dnešní době už nenosí, ale setkat se s nimi můžete tam, kde se konají různé folklórní festivaly a jiné akce v historickém duchu.

Nošením se od sebe odlišovaly jednotlivé kraje a postavení především ve venkovských oblastech. Své trvalé místo zaujal tento charakteristický oblek na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Bohužel postupem let se kroje v běžném životě přestaly nosit, jen ojediněle se s nimi můžete setkat v některých oblastech (Domažlicko, Morava) u obyvatel v pokročilejším věku.
Tak jako vše ostatní, i kroje si prošly určitým vývojem a byly odrazem bohatosti (Plzeňsko, Morava) nebo naopak chudoby kraje, ze kterého pocházely.

Pro muže
Mužský národní oděv se skládá z několika částí – košile, kalhoty, vesta, kazajka, dlouhý kabát.
Pro ženy a dívky
Oděv určený ženám či dívkám byl tvořen ze šněrovací košilky, několika vrstvami spodniček, pentlemi, šátkem, čepečkem, punčochami a střevíci.
Pokud byste zatoužili po tom, pořídit si nějaký ten pěkný, bohatě zdobený, historický oděv, tak vás možná odradí cena, může vás vyjít až na třicet tisíc korun, neboť všechno je dělané ručně, od šití až po náročné výšivky. Nejlevnější nebude ani pořízení obuvi, ta samozřejmě strojově také dělána není a věnují se jí už jen málo obuvníků.