Podnikání je a vždy bylo a bude určené k tomu, aby se jím vydělávaly peníze. Někdy to může být samozřejmě i zábava pro ty, kdo se mu věnují, někdy mohou podnikatelé ve svém byznysu vidět i naplnění smyslu svého života, případně tu může být i jiná motivace k tomu, aby se někdo postavil na vlastní nohy, ale o peníze tu jde vždycky a v první řadě. Takže je jasné, že musí být podnikání výnosné. Že si mají firmy vydělat na svůj provoz a že mají uživit i své majitele. Což se ale bohužel někdy nedaří. Někdy se tu pracuje, ale zisky nejsou dostatečné na to, aby se zaplatilo všechno, co je nepostradatelné.
A pak podnikatelé logicky přemýšlejí o tom, zda má smysl v takovém podnikání pokračovat. A když to není výnosné a tedy smysluplné, ale takoví podnikatelé to přesto nechtějí vzdát? Pak už je tu jenom jedna možnost, jak se na trhu udržet. Je možné požádat o nějakou vhodnou podnikatelskou půjčku, získat ji a s její pomocí se postarat o to, aby bylo podnikání zase výnosné. A tak podnikatelé shánějí půjčky, díky kterým by se jim podařilo jejich firmy zachránit. Kontaktují nejrůznější finanční ústavy a doufají, že se jim někde poštěstí potřebné peníze získat. Jenže to není tak snadné, jak bychom si my lidé mysleli.
Protože je rozdíl půjčku chtít a půjčku dostat. Chtít ji může kdokoliv z nás, ale dostane ji vesměs jenom ten, kdo prokáže, že ji také vrátí tak, jak má. To se totiž vyžaduje u všech aspoň trochu normálních a slušných půjček. A pokud to nějaký poskytovatel půjčky nevyžaduje, jde o nabídku podezřelou, která se nejspíše hodně prodraží. Ale půjčku chtějí i ti, kdo žádné velké záruky nabídnout nedokážou. A tudíž jen tak někde neuspějí. A kam by se měli obrátit takoví lidé? Kde se požaduje záruka, kterou může nabídnout kdekdo? Měli by zkusit štěstí u nebankovní společnosti. A takové štěstí by se mělo nazývat nebankovní hypotéka bez registru. I za tu se totiž sice musí ručit, ale jinak než za jiné půjčky. Zástavou nemovitosti. A tak tu přeje štěstí i těm, jimž by jinak jinde nepřálo.